48 hodin v …
Kytlice

text:  | 

Autor předpokládá, že si většina čtenářů při přečtení titulku položí několik otázek: Kytlice, kde to vůbec je? Je to ta Kytlice, nebo ty Kytlice? Co tam budu celý víkend dělat? Kytlice je z hlediska počtu obyvatel malou obcí s asi 400 stálými obyvateli, ale rozsáhlou z hlediska plochy. Nachází se na pokraji Lužických hor, šest kilometrů severně od Nového Boru v údolí říčky Kamenice. Domy, chalupy a chaty jsou většinou roztroušené na stráních, především na jižní straně říčky a ožívají hlavně o víkendech a v letních měsících. Kytlice je místem obklopeným krásnou přírodou, přírodními výtvory a s možností pěších i cyklistických výletů třeba v kombinaci s vlakem na trati z Děčína do Rumburku a dál do Šluknovského výběžku. V rozsáhlých lesích rostou v létě houby, borůvky a maliny, časté bývá setkání s vysokou zvěří a jeleni se během říje koncem září předhánějí v troubení přímo pod pouličním osvětlením. Koupání nabízí lesní rybník, který byl již na počátku 20. století upraven pro rekreaci. Na bezpečnost koupajících tam dohlíží místní vodník Leopold Šmidrkal. Roubené chalupy, z nichž některé jsou památkově chráněné, jsou KYTLICE přímo pastvou pro oči a fotoaparáty milovníků lidových staveb. V obci jsou také zbytky technických památek, náhonů, mlýnů a hrází rybníků.

48 hodin v ... : Kytlice

Krásné prostředí přilákalo i několik osobností kulturního života, které si Kytlici vybrali pro svůj čas odpočinku. Nejznámějším je asi herec a spisovatel Miroslav Horníček (1918-2003), který Kytlici pravděpodobně poprvé navštívil při natáčení filmu Táto, sežeň štěně. V tomto filmu říká, že v Kameničkách je krásně… Miroslav Horníček měl v Kytlici chalupu a spolu s rodinou je pohřben kousek za branou místního hřbitova u kostela. Další hereckou osobností je představitel dětských rolí Tomáš Holý (1968-1990), jenž měl na silnici u Kytlice autonehodu, kterou nepřežil.

Zajímavostí je, jak Kytlice získala své jméno. Odborníci tvrdí, že se může používat jak v jednotném, tak i v množném čísle. Na území obce se údajně již od 15. století vyskytovaly sklářské hutě. V roce 1731 sklárnu koupili Kittelové, ale pro nedostatek dřeva v ní roku 1750 výrobu zastavili. Protože ke sklárně patřily rozsáhlé pozemky, tak je Jan Josef Kittel pronajal na stavbu domů. Tak vznikla uprostřed původní obce Falknov obec nová, které se nejprve říkalo Kittewitz, později Kyttlitz. Centrem roztroušené obce je radnice a nad ní barokní jednolodní kostel sv. Antonína Paduánského z poslední čtvrtiny 18. století obklopený hřbitovem, na němž jsou vedle již zmíněného hrobu Miroslava Horníčka náhrobníky rodiny Kittlů a dalších významnějších osobností. Interiér kostela je zajímavý několika uměleckými díly italského původu.

48 hodin v ... : Kytlice


Pěším a cykloturistům lze z Kytlice doporučit dva velmi zajímavé celodenní výlety do okolí, které spojují zážitky z přírodních zajímavostí se stavebními památkami. První výlet vychází z Kytlice na sever po silnici na Chřibskou a asi po dvou kilometrech z ní odbočí nalevo na červenou turistickou značku. Po asfaltové cestě se dospěje na první delší zastavení u Křížového buku. Na tomto místě byli v roce 1757 společně pohřbeni vojáci pruské a rakouské armády, kteří se za sedmileté války (1756-1763) střetli u České Kamenice. Název vznikl označením hrobu křížem na buku u cesty. Nový kříž se nachází na stromě u nedaleké lesovny. U Křížového buku cesta překračuje silnici a linii opevnění z 30. let minulého století. Opevnění jsou věnovány panely u cesty a krátká naučná stezka. Zájemci o opevnění a vojenskou tematiku mohou o víkendu navštívit soukromé muzeum, které je umístěno v nedaleké lesovně. Značka dál pokračuje po asfaltové cestě a po několika stech metrech odbočuje doleva, kde se stává pro cyklisty místy trochu náročnější. Po třech kilometrech dospěje krátkou odbočkou k velké přírodní zajímavosti – Zlatému vrchu.

Okolí Kytlice má zajímavé a velmi rozmanité geologické složení. Západním směrem se nacházejí významné pozůstatky vulkanické činnosti ve formě tak zvaných varhan. Vytékající láva vytvořila pěti- až šestiboké svislé a šikmé sloupce čediče o průměru do 40 cm a délce několika metrů. Ty po odkrytí často příčně praskají a zlomené části padají dolů. Nejznámějšími varhanami je Panská skála u Kamenického Šenova se sloupci dlouhými až 12 metrů. Její známost je dána především velmi dobrou dostupností pro návštěvníky a „účinkováním“ ve filmu Pyšná princezna.

48 hodin v ... : Kytlice

Méně známý je Zlatý vrch, na němž byl čedič těžen a využíván pro zpevňování hrází v Nizozemí (pro zajímavost – v 80. letech byly do Nizozemí za stejným účelem vyváženy použité žulové kostky z pražských ulic). Mohutná varhanová stěna v délce více než sto a výšce třicet metrů působí velmi impozantně. U bývalého lomu jsou ještě dobře viditelné pozůstatky zařízení pro těžební činnost. Další varhany i v příčném řezu jsou přímo u silnice z Kytlice do České Kamenice.

Po návratu na červenou turistickou značku je po několika metrech pomník věnovaný padlým vojákům obou stran z roku 1757. Po červené značce je dobré dojít až na vrchol Studence a pak se vrátit na modrou značku směřující do České Kamenice. Důvody k tomu jsou dva. Na vrcholku Studence je kovová rozhledna, která byla v polovině 90. let ve velmi špatném stavu. Protože se jednalo o unikátní stavbu, byla prohlášena za technickou památku a tím vznikly další „problémy“. Konečným řešením bylo snesení rozhledny letecky dolů, její oprava, výměna zkorodovaných dílů a opětovná letecká přeprava na původní místo. Druhou zajímavostí místa je, že v okolí Studence se vyskytují kamzíci (další místo jejich výskytu je v Jeseníkách). Původně byli chováni v oboře hraběte Kinského a odtud se dostali do volné přírody. Bude-li mít návštěvník štěstí, může se s nimi setkat. V posledních letech probíhá boj mezi „ochránci přírody“, kteří je jako nepůvodní zvířata chtějí zlikvidovat a jejich zastánci, kteří argumentují více než stoletým působením kamzíků v tomto prostoru a pohledem na krásná zvířata.

48 hodin v ... : Kytlice

Vedle čedičových skal se v okolí Kytlice vyskytuje pískovec, který je obvykle poznamenán lidskou tvůrčí činností. Cesta před Českou Kamenicí prochází kolem vytesaných skalních výklenků s torzy tak zvaných Bratrských oltářů. Město Česká Kamenice bylo pravděpodobně založeno v polovině 13. století. Jeho historie byla bohatá, střídali se vlastníci, převážně šlechtické rody – Berkové, Vartenberkové, Salhausenové, Kinští. Navštívili ho také někteří méně vítaní hosté, zvláště v období konce 30. let minulého století – lord Runciman a Adolf Hitler.

Centrum města je památkovou zónou s renesančními a barokními domy, které byly později upraveny. Na severní straně náměstí je původně renesanční radnice s latinským nápisem Palladium Civitatis (záštita obce) a na východní straně nalevo od hotelu Slavie je zašlá deska s erbem, datem 1579 a těžko čitelným nápisem, jehož český překlad zní „Spravedliví budou dědičně vládnout zemí a v ní na věky přebývat“. Uprostřed náměstí je barokní kašna se sochou Panny Marie, jejímž autorem je Mistr Oldřich ze Žitavy. Nedaleko od ní je na zemi vydlážděná podkova, která označovala, kam až mohl být na trzích přiváděn dobytek.

Z městského opevnění se zachovala jen Zámecká brána pod zámkem nad náměstím. Zámek, do jehož prostor se prochází branou se znaky Vchynských (Kinských) a Trčků ze 17. století, není v dobrém stavebním stavu a dosti kontrastuje s ostatními částmi města. Naproti zámku je původně gotický kostel sv. Jakuba Většího, jehož věž, která byla původně samostatná jako městská hláska, bývá přístupná pro návštěvníky. Kostel je památný tím, že v něm na varhany hrával Antonín Dvořák a jsou na něm cenné náhrobníky z 16. století. V severní části města je přístupná barokní kaple Narození Panny Marie s čtyřkřídlým ambitem, věží a nárožními kaplemi a kopulemi. U kaple je na místě bývalého hřbitova park a z druhé strany přilehlá barokní mansardová stavba bývalého chudobince. V okolí České Kamenice přitahují i další zajímavosti – Panská skála, Zámecký vrch a bývalý koncentrační tábor Rabštejn. Druhá okružní cesta, kterou lze doporučit sportovně založeným milovníkům přírody a památek, směřuje na sever. Východiskem je železniční stanice Jedlová, která je dostupná vlakem, po silnici nebo lesem. Od stanice se pokračuje cestou a potom silničkou ke zřícenině hradu Tolštejn situované na znělcovém skalním suku. Hrad pochází asi z 2. poloviny 13. století a patří k nejlépe zachovaným zříceninám v Lužických horách, i přesto, že sloužil jako lom pro stavbu domů v okolí. Tolštejn byl cílem turistů a návštěvníků i v minulosti, proto na něm bylo již před 150 lety provozováno občerstvení, které se postupem času přeměnilo na restauraci.

48 hodin v ... : Kytlice

V současné době je hrad v majetku obce Jiřetín, která se snaží o jeho zachování pro další generace. Kdo chce vystoupit až na vrcholek, obdrží v restauraci kovové plíšky, které vhodí do turniketu, který ho pustí na strmé kovové schody na vrcholek. Výstup však stojí za to, protože z hradu je nádherný výhled na Šluknovský výběžek, Varnsdorf a až do Německa.

Další cesta vede po silničce do původně hornického městečka Jiřetín. Památkou na důlní činnost je o víkendu přístupná štola sv. Jana Evangelisty u silnice na západním okraji města. Významnou památkou města je Křížová cesta na Křížové hoře, která je tvořena 11 výklenkovými rokokovými kaplemi s kamennými reliéfy z roku 1764. Pokud je někomu odněkud známá, může to být tím, že se u ní natáčela jedna scéna filmu Máj podle K. H. Máchy. Na začátku Křížové cesty je socha Ecce homo představující Ježíše s trnovou korunou. Na vrcholku se nachází poutní kaple Ukřižování s pseudobarokní věží, rokoková kaple Božího hrobu a socha Panny Marie. Z Křížové hory cesta pokračuje buď přímo do stanice Jedlová, nebo se může prodloužit přes vrcholek Jedlové, kde stojí kamenná rozhledna z konce 19. století vysoká 23 metrů. Cesta nahoru poskytuje lepší rozhledy než výhled ze zarostlého vrcholku. U rozhledny je památník básníka Friedricha Schillera zhotovený z balvanů hornin z okolí. Možností výletů a dalších zajímavostí je v okolí Kytlice mnoho, není možné uvést všechny. Za zmínku stojí např. výstup na vrcholek Klíče východně od Kytlice, z něhož je krásný výhled. Pod vrcholkem se na jihozápadní straně nalézá rozsáhlé suťové pole a pod ním vydatné prameny dobré pitné vody. Kytlice je zajímavá i v zimě pro lyžaře, kteří nehledají prudké svahy a běžecké tratě plné lyžařů. Kytlici si každý zamiluje, někdo na celý život a dokonce, jako M. Horníček, navždy.

Článek naleznete v
v CULINARY Art of Living 10

VYDANÁ ČÍSLA